Vítkovci

Vítkovci jsou jedna z nejstarších větví jednoho z nejvýznamnějších velmožských rodů jižních Čech. Za zakladatele rodu Vítkovců je považován Vítek z Prčice (? - 1194), ale rod sám je pravděpodobně daleko starší a dodnes není o jeho původu zcela jasno. Vítek z Prčice tak byl pravděpodobně stařešinou rodu, jenž na výsluní dějin vstoupil právě až se syny Vítka z Prčice a jejich potomky. Prameny uvádějí, že Vítek byl roku 1165 nejvyšším číšníkem českého krále Vladislava I., roku 1173 jeho vyslancem u dvora císaře Friedricha Barbarossy, a že se roku 1179 účastnil bitvy u Loděnic.

Podle staré pověsti měl Vítek pět synů, mezi něž rozdělil své panství ("dělení růží"). Vznikly tak mocné rody pánů z Hradce, pánů z Krumlova, Rožmberků, pánů z Landštejna (a Třeboně) a pánů ze Stráže (a Ústí). Každý z těchto rodů měl vlastní erb sestávající z květu pětilisté šípkové růže různé barvy na barevném pozadí. Starou pověst o dělení Vítkovců (byť ne zcela přesně) zachycuje obraz na zámku v Telči a jeho kopie na Českém Krumlově a Jindřichově Hradci.


Dle této pověsti se nejstarší syn Vítka z Prčice, Jindřich, stal zakladatelem rodu pánů z Hradce, kteří měli ve svém znaku zlatou pětilistou růži na modrém poli. Druhý syn, Vítek, založil rod pánů z Krumlova, jenž vlastnil zelenou růži na stříbrném poli. Třetí syn, zvaný po otci Vítek z Prčice, dal základ rodu Rožmberků s erbem červené růže na stříbrném poli. Vítek z Klokot se stal prvním z rodu pánů z Landštejna a Třeboně, kteří měli ve svém erbu stříbrnou růži na červeném poli. Pátý syn, údajně snad nevlastní, Sezema, založil rod pánů ze Stráže nad Nežárkou a Sezimova Ústí, jejichž erb tvořila tmavě modrá nebo černá růže na zlatém poli. Někdy také bývají páni ze Stráže a páni ze Sezimova Ústí rozděleni na dvě rodové větve, kdy páni ze Sezimova Ústí vlastní černou růži a pání ze Stráže růži modrou. Historikové se však přiklánějí k verzi čtyř synů Vítka z Prčice s tím, že páni ze Stráže vznikli jako odnož pánů z Hradce a jak to bylo se Sezemou, to je dosud velká nejasnost; snad i zde se jedná o odnož pánů z Hradce.

Páni z Hradce vymřeli po meči v lednu roku 1604, páni z Krumlova roku 1302 (přičemž nejvýznamnější předsavitel, Záviš Falkensteina, byl popraven roku 1290) , Rožmberkové jako poslední z Vítkovců Petrem Vokem 16. 11. 1611, páni z Landštejna se stahují z dějin během 15. století a páni ze Stráže mizí někdy ve druhé polovině 15. století, Sezimové z Ústí roku 1642. Všechny tyto rody se nesmazatelně zapsaly do historie Českých zemí, z nich nejvíce pak páni z Hradce a Rožmberkové, svého času nejbohatší a nejmocnější velmoži v království.

Rodové erby

Erbu pánů z Hradce dominuje jak jinak než zlatá růže v modrém poli; zlatá růže byla i klenotem. Koncem 14. století došlo k první změně erbu: štít byl dělen zlatě a červeně, růže zůstala jen v klenotu. Od počátku 16. století se užíval čtvrcený štít, v jehož 1. poli byla původní růže, druhé pole bylo děleno zlatě a červeně, ve 3. poli byla kotva a ve 4. poli korunované písmeno M (značící Mariánský kult). Takový erb užíval např. Jáchym z Hradce. Poslední páni z Hradce dali svůj původní erb na štítek ve čtvrceném štítu, jehož 1. pole neslo zelený věnec, 2. pole bylo dělené zlatě a červeně, ve 3.poli bylo korunované písmeno M a ve 4. poli byla kotva (symbol upevnění v katolické víře). Klenotem byla modrá křídla posetá zlatými srdéčky a mezi nimi zelený věnec. Tak je zobrazen i erb na této stránce, náležející posledním pánům z Hradce - Adamu II. a Jáchymu Oldřichovi z Hradce. V této podobě přešel erb pánů z Hradce na Slavaty.
Erb pánů z Krumlova tvořila zelená růže ve stříbrném poli se zlatým semeníkem. Stejná růže sloužila i jako klenot.
Páni z Rožmberka nosili od počátku ve stříbrném poli červenou růži se zlatým semeníkem a stejná růže sloužila i jako klenot. V pozdějších dobách se malovaly zelené okvětní lístky. Za posledních Rožmberků koncem 16. století se původní růže dostala do horní poloviny štítu, v dolní polovině, oddělené zlatým břevnem, byly červené a stříbrné pruhy, čímž chtěl Vilém z Rožmberka odkázat na své (údajné) příbuzné z italského knížecího rodu Orsiniů. V této podobě přešel rožmberský erb do znaku knížat Paarů. Poslední Rožmberkové užívali také štítonoše, dva orsiniovské medvědy.
Páni z Landštejna měli ve svém erbu vždy prostou stříbrnou růži v červeném poli. Později měla růže, která sloužila i jako klenot, zelené okvětní lístky. Semeník se maloval zlatě.
Vítkovská růže v erbu pánů ze Stráže a Ústí byla dle středověkých vyobrazení (tmavě) modrá, nebo méně pravděpodobně černá, ve zlatém poli. Stejná růže byla i v klenotu. Lze předpokládat, že při rozdělení rodové linie na Pány ze Stráže a Pány z Ústí mohla být růže modrá, nebo i černá.