Páni z Hradce

Páni z Hradce byli jednou z větví početného velmožského rodu Vítkovců. Za zakladatele rodu Vítkovců je považován Vítek z Prčice (? - 1194). Podle staré pověsti měl Vítek pět synů, mezi něž rozdělil své panství. Nejstarší syn Jindřich se stal zakladatelem rodu pánů z Hradce.

Páni z Hradce - linie Hradecká ( - 1453)

Jindřich z Hradce (Jindřich Vítkovec)
Narodil se pravděpodobně někdy kolem roku 1160. V roce 1187 zastává na dvoře vévody Bedřicha úřad podkoního. Po rozdělení panství mezi něj a jeho bratry sídlí možná zpočátku na Vítkově Hrádku u Blažejova, než dokončuje výstavbu kamenného hradu v budoucím Jindřichově Hradci. Od roku 1205 až do své smrti byl spolu s bratrem Vítkem ml. ve službách Přemysla I. a poté i jeho syna Václava. Roku 1220 se prvně připomíná jako majitel "Nového hradu". Zpevnil a rozšířil původní hrádek a opatřil jej příkopem. Někdy ve dvacátých až třicátých letech povolal do města řád německých rytířů. Měl dva syny - Vítka a Sezemu (ten zemřel 1237/1238 a je možným zakladatelem pánů z Ústí). Roku 1223 se poprvé objevuje název Nova Domus, jenž v pojmenování místa postupně převládl. Po Jindřichu Vítkovci také dostal později hrad i celé město přívlastek "Jindřichův". Jindřich umírá nejspíše na přelomu let 1234 a 1235, příp. roku 1237. Jindřichova manželka (neznámého jména i původu) založila v Hradci špitál pro 12 nemocných při komendě řádu nemeckých rytířů. Tento řád Jindřich pravděpodobně sám ve městě usadil a svěřil mu duchovní zprávu.

Vítek z Hradce
Na veřejnosti se s ním poprvé setkáváme v roce 1223 či 1233. Zprvu těžil z velké přízně krále Přemysla, později však, nespokojen s jeho vládou, našeptal synu důvody vzpoury proti otci a šel s ním v roce 1247 do spiknutí. Povstání ztroskotalo a Vítek se nakonec s králem usmířil. Podle kronikáře Beneše minority dokonce zemřel král Václav I. roku 1255 v náruči Vítka I. z Hradce. Roku 1254 provází Vítek nového krále Přemysla na křížové výpravě proti pohanským Prusům. Z roku 1235 je známa jediná jeho listina; byla vydána pro řád Německých rytířů působících ve městě. Vykázal také újezdy Templářům a později i zmíněným Německým rytířům. Za jeho života se předpokládá zahájení stavby kostela a kláštera sv. Jana Křtitele. Zanechal syny Oldřicha, Jindřicha (zřejmě zabit při tažení do Prus), Sezemu (také možného zakladatele pánů z Ústí) a Jetřicha (Dětřicha), jenž se stal biskupem v Olomouci († 1302). Je pravděpodobné, že měl také syna Bedřicha, jenž zemřel roku 1302 jako arcijáhen olomoucký. Vítek sám umírá zřejmě mezi roky 1256 - 1259.

Oldřich z Hradce († 1282)
Zprvu stojí zcela při Přemyslu Otakarovi II. V sedmdesátých letech je Oldřich považován za náčelníka všech Vítkovců. Roku 1269 však upadá u krále v nemilost, neboť po zapuzení královny Markéty již Vítkovci králi nepřejí a navíc vlastní velké državy a tím i moc. Roku 1272 se již Oldřich s králem rozešli. Přemysl Otakar II. v sedmdesátých letech prohlašuje Vítkovská území za královské léno a na čas obsazuje Jindřichův Hradec. Pravděpodobně i díky Vítkovcům prohrál Přemysl boj s císařem Rudolfem při jeho obléhání Vídně roku 1276. Vítkovci se poté s Přemyslem nikdy zcela neusmířili a za zradou šli dále. 26. 8. 1278 umírá Př. Otakar II. na Moravském poli snad i zradou Vítkovců. S Manželkou Marií z Hardeka měl Oldřich syny Oldřicha a Ottu a dceru Kateřinu, vyloučit nelze ani další děti. Zemřel zřejmě spolu se synem Ottou roku 1282 při velkém morovém mření.

Oldřich Oldřichovič z Hradce (Oldřich II. z Hradce) († 1312)
Zastával úřady purkrabího na Znojmě a později i moravského podkomořího. Stal se duchovním synem Templářů - z jeho doby se jedná o poslední známku života Templářů v našich končinách. Přežil záhubu Přemyslovců, kterým zůstal věrný, a podporoval nároky Jindřicha Korutanského na český trůn, čímž se mnoho Janu Lucemburskému nezavděčil. Zanechal po sobě 3 dcery: Anežku, Alžbětu, Annu, a syna Oldřicha.

Oldřich III. z Hradce († 1348/1349)
Při smrti otcově byl nejvýš 14-letý. Již za poručnictví jeho matky došlo ke stavbě mohutného příkopu a nové fortifikaci. Byly také postaveny tři městské brány: Pražská (Novoměstská), Nežárecká (Třeboňská či Linecká) a Rybnická (Vídeňská). Roku 1312 pak již představoval hrad i město vodou a skálou mohutnou rovnost dvou dílů, z nichž každý byl schopen vlastní obrany. Celek pak šlo tehdejšími zbraněmi zdolat jedině vyhladověním. Oldřich se spolu se Sezemou z Ústí postavil do spolku proti králi Janovi. Po skončení neshod a bojů stojí Oldřich roku 1318 na straně krále. Tou dobou se krajem šíří Valdenská hereze. Papež Benedikt XII. vyhlašuje bulou 6. 3. 1340 křižácké tažení do Čech. Oldřich se stal společným vůdcem ve vymýcování jinověrců, leč s nevalným úspěchem. Z doby Valdenských nepokojů datuje se i příchod minoritů. Roku 1339 spojuje Oldřich s osudy Hradce i Telč. Umírá zřejmě roku 1348 na den sv. Lucie. Se svými dvěma manželkami - Markétou z Korutan a Klárou z Bílkova - měl celkem čtyři syny - Jindřicha, Oldřicha, Menharta, Heřmana - a dceru Annu.

Po smrti Oldřicha III. byly dosud celistvé državy rozděleny mezi jeho čtyři syny. I město samo bylo rozděleno na dvě poloviny. Bratři se však brzy nepohodli, neboť války otcovy vyčerpaly hradecké jmění. Definitivně se tak o statky podělili roku 1354. Poněvadž Menhart jako kanovník pražský a nominelní biskup tridentský zůstával neženat, rozdělil se rod z Hradce na 3 větve: dvě hradecké (Jindřich a Heřman) a jednu Řečickou (Oldřich).

Heřman z Hradce († 1404)
Nejmladší syn Oldřicha III. Na veřejnosti vystupoval málo, věnoval se spíše správě panství. Za něj zřejmě vznikl hlavní kostel zasvěcený Panně Marii; na Heřmana ukazuje znak nad původním hlavním vchodem. Měl dceru Elišku (možná i Kláru) a syna Menharta (ženatého s Annou z Velhartic), jenž však zemřel nejspíše na mor někdy mezi roky 1391-1393.

Oldřich IV. z Hradce († 1389)
Učinil výhodné majetkové spojení s Heřmanem. S manželkou Annou z Rožmberka tíhnul do Krumlova oživuje tak staré rodové tradice. Byl přísedícím zemského soudu v Praze. Zanechal 3 syny: Oldřicha, Jana staršího, Jindřicha mladšího a dceru Anežku.

Jindřich II. z Hradce († 15. 7. 1363)
Vyniká nad všemi bratry (i když ne vždy v dobrém). Jako velitel vedl Karlova vojska do několika bitev. Dostal se do sporu o vyrovnání dědictví, nejprve s dosavadním přítelem a pokrevencem Vilémem z Landštejna. Mezi oběma vznikla krajinská vojna. Současně se Jindřich ve zlém rozešel s příbuznými své první manželky. Jindřich spolu s Janem ze Sternberka a Oldřichem z Landštejna táhli proti nim do Horních Rakous. Odvetě se Jindřich postavil v Čechách, Vilém na něj však uděřil zezadu, Jindřicha uvěznili a postavili před vídeňský soud. Mrzký čin Viléma pokládali Češi za zradu. Povstali Štěpán ze Sternberka, Jošt z Rožmberka a Ježek z Michalovic a vytáhli proti Vilémovi a jeho spojencům. Z toho se na českém jihu rozzuřila silná válečná vřava, až musel vytáhnout král Karel IV. a donutit je ke smíru. Hradečtí ztratili některé ze svých držav a vinu připisovali hlavně Vilémovi z Landštejna. Záště ani šarvátky neutuchaly a tak musel znovu roku 1354 zakročit Karel IV. a pomoci sjednat mír. Roku 1355 jel Jindřich s Karlem do Říma, kde na zpáteční cestě v Pise při známém spiknutí proti císaři byl jedním z nejpřednějších, který nasadil za záchranu panovníka vlastní kůži. Jindřichovy šarvátky však velmi vyčerpaly Hradecké jmění. Umírá asi čtyřicetiletý v J. Hradci. Druhé manželce Markétě z Hardeggu zanechal 4 syny: tři Jindřichy, Jana a dceru Annu. Vdova Markéta se spolu s dcerou uchýlily do kláštera v Krumlově. Odtud přijížděla navštěvovat své děti na Hradci. Přijížděla vždy v bílých šatech a tak pravděpodobně vznikla pověst o jindřichohradecké bílé paní. Zřejmě právě ona nařídila rozdávat sladkou kaši chudým vždy na Zelený čtvrtek.

Za Heřmana a Jindřicha město konečně získalo psaná privilegia a svou zámožností brzy povyskočilo nad okolní města.

Jindřich starší z Hradce († 1398)
Syn Jindřicha II. Spojiv se s Rožmberky byl jedním z hlavních původců Jednoty panské roku 1393 proti králi. Králův bratr Jan a bratranec Jan napadli Jindřichovy statky, zejména Telč poplenili. Jindřich řečený starší však, oženiv se s Eliškou z Hardeka, hospodařil z Hradeckých nejlépe. Odkoupil zpět Počátky a dosáhl úřadu nejvyššího purkabí pražského. Měl dva syny: Jana mladšího a Odřicha a dceru Annu.
Oba jeho synové spolčili se se starým Heřmanem a Janem starším (synem Oldřicha IV.).

Oldřich z Hradce († 1412)
Syn Oldřicha IV. Byl znám též pod jménem Vávák z Hradce (senior). V Praze postavil dům pro rod Hradeckých. Od roku 1403 zastával úřad mincmistra království Českého. S manželkou Markétou ze Šternberka zplodil pouze dceru Annu.

Po jeho smrti zdědili díl jeho na Hradci synové jeho bratra Jindřicha III. (nyní již nejstaršího) - Jan mladší z Hradce a Oldřich.

Jan mladší z Hradce († 2. 11. 1420)
Od krále Václava dostal mocný list ke zřízení poslední vůle dle svého zdání. Zdědiv po Heřmanovi polovinu Hradce, vzal za ni, setrvávaje však v rodové jednotě, statky moravské. Roku 1412 obsadil úřad nejvyššího purkrabí pražského. Jmenován byl i nejvyšším zemským hofmistrem, zemským soudcem i hejtmanem kraje Prácheňského. Celý život setrval ve víře katolické, sbor v Kostnici jej dokonce jmenoval "nejkřesťanštějším pánem v Čechách". Sídlil občas na Hradci, občas na Telči - díky tomu býval zván Jan Telecký. S druhou ženou Elškou z Vartenberka měl dvojčata Jindřicha a Jana (* 23. 5. 1419) a dceru Alžbětu (* 1415/1416 - 1451). Jeho syn Jan, zvaný také Telecký († 1452), přebírá rodovou linii.

Oldřich Vavák (mladší) z Hradce († 1421/1422)
Syn Jindřicha staršího. Oldřich zvaný Vavák byl čelním představitelem husitské šlechty. Stál na straně Českých pánů, novotám náboženským příznivý - proti bratru svému. Po smrti Jana Teleckého, neohlížeje se na sirotky Jindřicha, Jana a Alžbětu, ujal sám pozůstalé statky Janovy a spojil se v obranný spolek s Oldřichem z Rožmberka a Janem z Leskovce. Oldřich z Rožmberka však záhy Husity opustil a stal se jejich odpůrcem. Roku 1421 byl Oldřich na Čáslavském sněmu zvolen do sboru 20 správců země. Císař mu poručil postoupit náležité zboží sirotkům po Janu Teleckém, leč Oldřich se již v září stejného roku nakazil morem a umírá zřejmě někdy v září roku 1421 nebo 1422. Měl tři dcery, z nichž dvě zemřely spolu s otcem na mor. Nástupcem se stal jeho syn Menhart.

Menhart z Hradce (cca 1398 - 3. 2. 1449)
Maje za choť Marii z Walsee, ještě úžeji splynul s jejími příbuznými - Rožmberky, hlavně s Oldřichem. Od přátel se dal zlákat ze strany národní k panské, leč maje statky vklíněné mezi Tábory, nevystupoval okázale jako katolík, spíše ukazoval tvář kališníka. Toužil po obnovení moci královské a panské, přál Zikmundovi. Časem se stal vůdcem české šlechty, v jejímž čele několikrát odrazil Žižkovy útoky, zejména na Rábí a Telč. Následující léta pak byla naplněna záští mezi Rožmberkem a Tábory, do níž vstupoval i Menhart. 1425 byl Menhart u Kamenice zajat Prokopem Holým. Nechtěl ani slyšet o kandidátu Táboritů na český trůn, polském Witoldu a jeho zástupci Zikmundu Korybutovi, což mu přitížilo a byla mu zničena část jeho zboží. Koncem dvacátých let smířil se s Janem Teleckým (synem Jana z Hradce, kterého Vavák z Hradce vypudil). Společně pak vládli na Hradci. Roku 1426 smluvil s Prokopem Holým příměří s tím, že nebude nadržovati Zikmundovi. Menhart pak jednal velice opatrně. Nakonec se, v bitvě u Lipan roku 1434, postavil na stranu panstva. Po této bitvě stoupá jeho moc a naplno vstupuje do vysoké politiky. Nepřátelství k Jiřímu z Poděbrad mu vyneslo žalář, z něhož byl propuštěn ve velmi špatném stavu. Den nato umírá. Jeho smrt byla jedním z podnětů ke vzniku protikrálovské Strakonické jednoty, jejímž význačným představitelem byl i jeho syn Oldřich.

Oldřich (V.) z Hradce († 1453)
Brojil proti Poděbradu, nařknuv jej, že nechal usmrtit jeho otce Menharta. Páni tak uzavřeli Jednotu strakonickou proti Jednotě poděbradské. Po několika letech menších šarvátek byl Oldřich donucen roku 1450 uzavřít mír. Tou dobou se již roznemohl několika nemocemi. Válka stihla jak jeho jmění, tak i jeho zdraví. Zemřel bez potomka. Jeho smrtí vymírá hradecká větev rodu. Nástupníci z linie telecké (synové Jana z Hradce na Telči, jenž umírá roku 1452) jsou nezletilí a tak se poručnické vlády (1453 - 1463) ujímá Zdeněk ze Sternberka, přední odpůrce Jiřího z Poděbrad.

Páni z Hradce - linie Telecká (1453 - 1604)

Dědici Oldřicha z Hradce (synové Jana Teleckého), Jindřich a Heřman, nebyli ještě dospělí, Jindřichovi bylo asi 14 let. Poručnictví vykonávali Arnošt Leskovec a jejich strýc Zdeněk ze Sternberka. Po smrti Arnošta Leskovce uvolnila se pouta Zdeňkovi ze Sternberka - hrabal co mohl a nic nedbal na královský příkaz, že vše se má dít k lepšímu sirotkům. Jindřichovi vnutil svoji dceru Elišku. Heřman umírá v létě roku 1463 na mor, tento rok ale zároveň dosahuje Jindřich plnoletosti.

Jindřich IV. z Hradce († 1507)
Velký vliv na něj měl Zdeněk ze Sternberka. Z jeho popudu také Jindřich zpěvňuje hrad. 1465-7 vzniká panská Jednota Zelenohorská, jejímiž předními členy byli jak Sternberk, tak i Jindřich. 1466 prohlásil papež dle nastrčených informací krále Jiříka kacířem. Jednota chtěla za krále Matyáše Uherského, s nímž se Jindřich dobře znal. 1467 Jednota vypověděla králi válku. Jindřichův Hradec se stal jakýmsi centrem hnutí proti Poděbradu, Sternberk jej učinil základem válečných operací. Obléhán byl i samotný Hradec, leč jeho obléhání ukázalo se býti tvrdým oříškem. Jednota mezitím nabídla korunu polskému králi Kazimírovi - ten však chtěl počkat na vyjádření polského sněmu roku 1468. V dubnu téhož roku vytáhl proti Jiřímu Matyáš, o něco později přitáhl i bavorský kníže Ota. Jindřich stojí na straně Matyáše, leč ten je i s Otou Bavorským vyhnán ze země. Následující rok Matyáš uzavřel s králem Jiříkem smír, ovšem již za měsíc se dal v Olomouci provolat za českého krále, Jindřich z Hradce se stal nejvyšším komořím a přísedícím zemského soudu. Král Jiří sešel na vodnatelnost 22. 3. 1471. V květnu jel Jindřich naproti Matyáši, ovšem čeští stavové mezitím zvolili 27. 5. za českého krále polského Vladislava Jagellonského. Papežský legat ale uznal Matyáše Korvína a páni se opět strojili do války o český trůn. Češi se však postupně začali přiklánět k Vladislavovi, nebo poznali že ten vyhoví jejich požadavkům lépe než Matyáš. Mezitím 1476 umírá Sternberk a za jeho nástupce je zvolen Bohuslav ze Švamberka. Král přiměl Švamberka uzavřít s císařem mír. Matyáš z pomsty Švamberka zajal, čímž od sebe definitivně odklonil přízeň Čechů - celá panská jednota stanula proti Matyáši jako jeden muž, až na města Plzeň, Č. Budějovice a Jindřicha z Hradce. 1479 všichni přísahali králi věrnost. Jindřich se postupem času stal královým oblíbencem a tím vzkvétalo i celé město. 1482 začal Jindřich přestavovat hrad, 1483 došlo k povýšení městského znaku králem Vladislavem. Po smrti Matyášově se o jím uvolněný trůn ucházel i Vladislav. Jako svého protředníka poslal Jindřicha z Hradce a i díky němu uherskou korunu skutečně získal. Jindřich se stal jedním ze 4 správců země za královy nepřítomnosti. Zemřel 17. 1. 1507 na honu. Měl na saních položen u boku oštěp, kterým se nešťastnou náhodou probodl skrze stehno a ledviny. Byl čtyřikrát ženat, měl syna Adama a dceru Annu. Jindřich IV. náleží mezi nejznamenitější hlavy Hradeckého rodu.

1507 - 1511 - poručnická vláda, syn Adam ještě nezletilý.

Adam z Hradce (* 1494 - 1531)
Adam se ujímá dědictví 14. 9. 1511. Roku 1515 se oženil s Annou z Rožmitálu, jimž se narodili 1526 syn Jáchym a 1527 Zachariáš. Počátky panování byly zlé - mnoho dluhů. Adam také trochu válčil v Uhrách, netěšil se však nejpevnějšímu zdraví. Věrně sloužil králi Ludvíkovi. 1523 byl jmenován nejvyšším kancléřem. 1526 v bitvě u Moháče Ludvík padl. Ještě téhož roku svolal Adam urozené pány do Hradce, aby jim doporučil za krále Ferdinanda Habsburského. 1527 se korunovace uskutečnila a Ferdinand si byl dobře vědom, jaké služby mu Adam prokázal. Nová doba přinesla nutnost další přestavby a úprav zámku. Adam v té době patřil mezi osm nejbohatších mužů království. Umírá 25. 6. 1531 v Praze na mor a pravděpodobně i na dnu. Zanechal kromě 3 dcer (Voršily, Mandelíny a Alžběty) a 2 synů (Jáchyma a Zachariáše) také zajímavý kšaft, ve kterém mimo jiné nařizuje pravidelné rozdávání sladké kaše chudým vždy na Zelený čtvrtek.

1531 - 1546 - po smrti Adama I. spravuje v období nezletilosti jeho synů rodový majetek poručník Volf starší Krajíř z Krajku na Landštejně, velmi dobrý hospodář.

Jáchym z Hradce (* 1526 - 1565)
Vyrůstal spolu se syny Ferdinanda I. Habsburského - Maxmiliánem a Ferdinandem, s nimiž hodně cestoval. Vládu nad panstvím převzal roku 1546. 1554 se stává nejvyšším kancléřem, roku 1561 pak získává od španělského krále Filipa II. jako teprve druhý Čech rytířský řád Zlatého rouna. Za ženu pojal roku 1546 Annu, dceru Jošta III. z Rožmberka. Toto manželství se vydařilo a bylo skutečně šťastné. Jáchym byl věrný Ferdinandovi a těšil se z jeho přízně. Mezitím vzkvétá celé město, množí se řemesla. Časté návštěvy urozených pánů i panovníka nutily vzdělaného Jáchyma k přestavbě zámku. 25. 7. 1564 umírá ve Vídni císař Ferdinand. Mezi přípravami na pohřeb vyslal nový panovník Maxmilián II. svého důvěrníka Jáchyma, jemuž se nyní předpovídala ta nejlepší budoucnost, z Vídně na Moravu a do Slezska k jednání o pomoc proti Turkům. Poté měl s císařem odjet na sněm do Augspurku. Jáchym odjel nejprve domů, leč u samé Vídně se s jeho kočárem prolomil dřevěný most přes Dunaj a pan Jáchym v jeho chladných vodách 12. 12. 1565 nalezl smrt. Jeho skonem překročil rod pánů z Hradce svůj zenit. Ve své době jeden z nejbohatších velmožů v zemi měl celkem pět dětí, z nichž přežily pouze dvě - Anna a Adam.

Zachariáš z Hradce na Telči   (* 1527 - 1589)
Jáchymův bratr nabyv plnoletosti, požádal bratra o otcovské dědictví a obdržel Telč, Slavonice, Strmilov, Kunžak a letohrádek Rozkoš. Panství se ujímá roku 1550. Doba jeho panování je pokládána za zlatý věk Telče i celého panství. Nedostatečný na zdraví věnoval se převážně správě svého dominia. 1553 se oženil s Kateřinou z Valdštejna, s níž měl syna Menharta Lva. 1576 se žení podruhé, tentokráte s Annou Hedvikou ze Šlejnic, s níž má dceru Kateřinu. Roku 1577 se pro churavost vzdává úřadu zemského hejtmana moravského. 1579 umírá jeho syn Menhart Lev. Dcera Kateřina se později vdala za Ladislava Berku z Dubé. Zachariáš umírá 1589 na Telči. Zanechal spořádané hospodářství a hojnost hotovosti.

Adam II. z Hradce (* 1546(9) - 1596)
Jediný Jáchymův syn ušel smrti spolu se svým otcem jen náhodou. Také sloužil u vídeňského dvora, ale domů odjel několik dní před svým otcem. Nejsa ještě zletilý, přišel se setrou Annou pod poručnictví své matky Anny a strýce Zachariáše. 1568 císař tehdy 19 letého Adama zplnoletil a ten se ujímá panství. Povahou dobrák, na zdraví však ne vždy dostatečný (od mládí trpěl dnou), závisel v prvních letech vladaření na úřednících (např. Štěpánu Vratislavu z Mitrovic). V letech 1569 - 1573 byl komorníkem synů Maxmiliánových - Rudolfa a Arnošta, s nimiž hodně cestoval. V Uhrách pak chytil tzv. "Uherskou nemoc", zřejmě syfylis. Jeho nákladný život prospíval spíše městu, než jemu samotnému. Habsburkové namluvili Adamovi dceru dvorního hofmistra Kateřinu z Montfortu. Svatba se konala roku 1571 ve Štýrském Hradci. V manželství žil pan Adam spokojeně. Kateřina, dobrosrdečná, ale nevzdělaná, chudině nakloněná žena, ač sama zdráva, rodila (až na syna Viléma Zachariáše) děti slaboučké. Ač v ní kolovala česká krev, správně po česku se nikdy nenaučila a děti své vychovávala německy. Žila přísně po katolicku a na její popud přivedl Adam do Hradce koncem 16. století Jezuity. Ač jeho nákladný život stál mnoho peněz a dosti dluhů Adam nadělal, staral se o město i zámek s velkou péčí. Jeho vášní se staly zejména stavby. Za jeho panování došlo k nejvelkolepější přestavbě zámku na plnohodnotné renesanční šlechtické sídlo. 1589 v Praze umírá jeho prvorozený syn Vilém Zachariáš. Smrt přišla náhle a znamenala konec nadějí na pokračování rodu nachylujícího se k vymření. Po smrti drahého syna zamiloval si Adam mladého Viléma Slavatu, jenž jako vzdálený příbuzný dlel na Hradeckém dvoře spolu s Adamovými dětmi. 1585 byl Adam jmenován nejvyšším kancléřem, 1593 pak i nejvyšším purkrabím pražským, což byla po císaři druhá nejvyšší hodnost v zemi. Svět Adamův ale skláněl se zatím již ke svému zakončení, hradecký vladař hynul na dnu. Když císař Rudolf II. odjel roku 1594 na říšský sněm, ustanovil nemocného Adama (od roku 1585 byl nemocí ochromen na nohy) a Jana Valdštejna za místodržící. Do Uher však vpadl Turek a po tři roky zaměstnal mysl všech. Uprostřed tohoto soužení, jež zvětšila smrt dcery Kateřiny (1596), přikvačila na pana Adama, vyhublého na kost, smrt 23. 11. 1596 v Praze. Měl pět až sedm dětí, z nichž jej přežily jen dvě - Jáchym Oldřich a Lucie Otýlie.

Jáchym Oldřich z Hradce (1575(7)(9) - 1604)
Jeho poručníkem a rádcem se stal příbuzný Petr Vok. Jáchym Oldřich však byl od narození neduživý, hrbáček a epileptik. V prvních obdobích svého panování musel navíc zápolit s četnými dluhy. Po matce více Němec než Čech neuměl česky psát. Jeho máti Kateřině se přes všechna očekávání podařilo namluvit synovi nevěstu - hraběnku Oettingenovou. Ve slavném průvodu za ní se však Jáchymovi Oldřichovi zalíbila jiná - komtesa z Hohenzollernu. Svatba se konala v lednu 1598. Na zámku v Hradci zatím Jáchym Oldřich dokončoval otcem započaté renovace a úpravy. Císař navíc tělem i duchem neschopného Jáchyma Oldřicha jmenoval brzy svým radou a komorníkem, roku 1602 pak i karlštejnským purkrabím. V úctě k rodu úřad nejvyššího purkrabího za Jáchymova života neobsadil. Jeho sestra Lucie Otýlie dala na radu matky i bratra přednost sice ne příliš vzhlednému, ale velmi bystrému Vilému Slavatovi. Svatba se konala v lednu roku 1602. Téhož roku po návratu z moravského sněmu byl Jáchym Oldřich stižen svou těžkou padoucnicí tak, že již z postele nevstal. Testamentem z roku 1602 odkázal vše svojí sestře Lucii Otýlii. Jeho manželství vydalo než dva předčasné porody. Zemřel 24. 1. 1604 a s ním i slavný hradecký rod.

Dědictví se ujala jeho sestra Lucie Otýlie z Hradce provdaná za Viléma Slavatu. Tím nastupují na téměř 90 let na hradecký stolec Slavatové.

Čerpáno převážně ze spisů arch. F. Teplého a doplněno a upraveno o další materiály