Černínové

Černínové z Chudenic náleží do velikého rozrodu Drslaviců v západních končinách Čech. Prapředkové (bratři Oldřich a Černín) jsou doloženi po roce 1115. Od Černína vzali původ Chudeničtí - ve znaku měli dělený štít, pravá polovina byla červená, levá stříbrná se třemi modrými pruhy, v klenotu dvě křídla (každé se 3 stříbrnými pruhy). Známější se staly až synem Drslavovým, Humprechtem Černínem, hejtmanem hradu pražského a podkomořím království Českého. Byl přítelem Viléma z Rožmberka a dosáhl i na Řád zlatého rouna. Druhým významným Černínem byl bratrovec Humprechta, Heřman. V letech 1598 - 1599 podnikl s Kryštofem Harantem z Polžic cestu do Jerusaléma, Egypta a Sinaje. Na Bílé hoře bojoval za Ferdinanda II. I díky tomu roku 1627 obdržel hraběcí titul. Zbohatl v době konfiskací. On také roku 1627 polepšil rodový znak písmeny R M F (R = Rudolf II., M = Matyáš, F = Ferdinand II. a III.). Zemřel bezdětný, statky i hraběcí titul odkázal Humprechtu Janu Černínovi, synovi svého bratrovce Humprechta Jana. Velký vzestup pro Černíny znamenalo získání jindřichohradeckého panství z rozsáhlého slavatovského dědictví v roce 1693.
O původu Černínů dochovala se i romantická pověst: Drslavici, předkové nynějších Černínů z Chudenic, jednou byli krutě pronásledováni, poněvadž si krále rozhněvali. Nepřátelé jejich znenadání přepadli jich sídlo a povraždili je všechny. Sotva ještě se podařilo chůvě, která pacholátko v dětenčí světnici opatrovala, že s ním utekla až do výstupku, a tu jej v komíně ukryvši, sama se také někde skryla. Pacholátko strachem nedýchalo a chůva jeho také se bála ze svého úkrytu vyjíti. Když vrahové byli za nějakou chvíli odešli, poddaní šli na zámek, a hlasitě oplakávajíc svých dobrých pánů, vyvolali tak chůvu. Našedše s ní pachole celé od sazí černé, zvolali radostně: "Aj chuděnec, a jak je černý! Bůh nám tebe zachovej, abys zůstal provždy zdráv a abys někdy byl pánem naším milostivým". A přání to se splnilo, když se hněv králův utišil. Na památku pak této události nazýval se mladý pán Černínem a sídlu jeho říkali Chudenice.

Černínové na Hradci (1693 - 1945)

Heřman Jakub Černín z Chudenic (* 25. 7. 1659 - 8. 8. 1710)
Syn Humprecha Jana Černína, manžel dědičky hradeckého dominia Marie Josefy Slavatové († 1703), zároveň tehdy nejbohatší magnát v království. Na Hradec přijeli v únoru roku 1694. Heřman Jakub Černín byl muž vynikajících vlastností, dobrého srdce i politického rozhledu, pro který se stal i nejvyšším purkrabím. Ačkoliv v něm po matce kolovala italská krev, mluvil i psal česky rád. Pouze jeho oddanost k císařskému dvoru nelze prohlásit za vzornou. Hradec však Černína velmi rozezlel - nepořádky a hádkami na radnici i v ceších. Také Jezuité, kteří chtěli potvrdit staré fundace, vyvolali u zemského soudu proti Černínovi takový proces, jakému nebylo v české zemi rovno. Prohráli sice, ale způsobili Černínovi vysoké výlohy a takovou hořkost, že nerad na Hradec vzpomínal a nerad zde i pobýval. Tak i Heřman Jakub začal u nás praktikovat systém panstva, které na své poddané shlíželo očima vrchností ustaveného zástupce, kterému často záleželo na tom, mít sám co největší moc. A tak jinak dobromyslný Heřman Jakub Černín a jeho nástupci zůstávali ve svém cizinci bez lásky a účasti. Roku 1708 zemřela Marie Josefa. Heřman Jakub se podruhé oženil s Antonií Josefou komtesou Kuenburgovou. Z prvního manželství měl dvě děti: Františka Josefa a Marii Markétu, z druhého Františka Antonína; žádné z jeho dětí se však nedožilo více než 36 let věku. Heřman Jakub Černín je pochován na Hradčanech.

František Josef Černín (* 25. 4. 1697 - 6. 3. 1733)
Byl vzdělán v jazycích a veden k uměleckým sklonům, nikoliv však k praktickému pochopení ekonomie, účetnictví a správě - vyrostl tak v přesvědčení, že rozsáhlý majetek vždy zůstane aktivní. Stal se zaníceným sběratelem starožitností a přítelem myslivosti, hospodářství však upadalo. 1717 se jako devatenáctiletý oženil s tehdy čtrnáctiletou belgičankou Marií Isabellou, dcerou císařského polního maršála. Po dosažení plnoletosti jmenoval jej císař Karel VI. dědičným číšníkem království Českého a dal mu právo psáti se vladařem domu Chudenického a Hradeckého. Císař si mladého Černína oblíbil, jmenoval ho nejvyšším dvorským sudím a c.k. tajným radou. Často si od něj také půjčoval peníze, ponejvíce na "tureckou vojnu". S měšťany se Černín nesblížil. František Josef zemřel sužován tělesným i duševním vysílením roku 1733 na souchotě. Měl dva syny a tři dcery. Pochován je u sv. Víta.

Prokop Vojtěch Černín (* 23. 2. 1726/9 - 30. 1. 1777)
Studoval v holadském Leydenu. Po prohlášení plnoletým se jeho matka Marie Isabella vzdala poručnictví. Roku 1746 se ve Vídni oženil s M. Antonií, dcerou hraběte Colloreda. V letech 1748 - 1753 nechal přestavět lovecký zámeček Jemčina, kterému často dával přednost před Hradcem. 13. 6. 1773 vypukl ve městě velký požár, který schvátil na 47 domů a který zasáhl i zámek, zejména střechu, 3 poboční stavení a kapli sv. Ducha, dva pivovary a hořela i dřevěná hráz Vajgaru. Na opravu zámku nemohl Černín díky neutěšenénu stavu finančnímu dost dobře pomyslet. Hrad Jindřichův tak byl ponechán rozkladu. Město samo podávalo obraz smutné zkázy. Poté, co po měsíci vyhořela i radnice a několik dalších domů, se některé rodiny z města odstěhovaly, některé nadobro zchudly. Se svými dvěma manželkami měl Prokop Vojtěch celkem 3 syny a jednu dceru. Pochován je u sv. Víta.

Jan Rudolf Černín (* 8. 6. 1756 - 23. 4. 1845)
Studoval v Solnohradu. Byl to muž vysoké inteligence i nadání. Zamiloval si hudbu, jeho učiteli byli např. i M. Hayden a ve Vídni sám Mozart. Jan Rudolf se stal virtuosem na violinu. Procestoval celou Evropu, shromáždil mnoho obrazů a uměleckých předmětů. Roku 1781 přebírá od svěho děda správu statků a zároveň se žení s Marií Terezií, dcerou hraběte Schönborna. Jan Rudolf se oddal službě Habsburkům, dosáhl vysokých hodnosti a úřadů, do Hradce přijížděl jen zřídka. Měšťanům byl však sympatický, často městu pomáhal (např. i po velkém požáru r. 1801) ač sám prožil snad nejtěžší léta z hradeckých dynastů.

Evžen Karel Černín (* 4. 11. 1796 - 11. 7. 1868)
Mladý vladař nejen vychováním, ale i četnými cestami nabyl pokročilejšího ducha. Idee francouzské revoluce nebyly mu cizí a snahy českých vlastenců také ne. Sám si oblíbil zejména přírodopis a historii a nabyl v nich vynikajících vědomostí. Přírodopis sblížil jej s Josefem Dobrovským, historie zase s Františkem Palackým. Panství od svého otce převzal někdy mezi léty 1815 - 1817. V J. Hradci sloučil archívy Černínů, pánů z Hradce a Slavatů a vytvořil tak po Třeboni druhý největší šlechtický archiv. Od architekta Josefa Zítka nechal navrhnout a postavit výletní restauraci Rudolfov. Ač sám mluvil česky nevalně, choval k rodné zemi vlastenecký cit a stal se dokonce předsedou Slovanské besedy. S manželkou Terezií Orsini-Rosenberg měl dohromady 7 dětí (pět synů - mezi nimi i Heřmana, zakladatele Vrchlabské větve a Humberta, zakladatele Štýrskohradecké větve, a dvě dcery).

Jaromír Černín (* 13. 3. 1813/8 - 26. 11. 1908)
Nejstarší syn Evžena Karla. C. a k. komoří a tajný rada. Své první manželce Karolině Schafgotschové nechal k jejím 40. narozeninám nasypat ostrov uprostřed rybníka Vajgaru. Měl celkem 5 dětí (3 dcery a dva syny).

Heřman Černín na Vrchlabí (* 20. 2. 1819 - 2. 8. 1886/92)
První z Vrchlabské větve rodu, syn Evžena Karla, mladší bratr Jaromíra Černína. Roku 1853 se oženil s Aloisií hraběnkou von Morzin. Díky tomu, že Jaromírovy děti zůstaly bez potomstva, Heřmanovi potomci přebírají rodovou linii Černínů na Hradci.

Evžen Jaromír František Černín (13. 2. 1851 - 5. 11. 1925)
Syn Jaromíra Černína, c. a k. komoří a tajný rada, prezident kuratoria Moderní galerie v Praze. Zemřel bezdětný.

JUDr. Evžen František Černín (* 3. 3. 1857 - 9. 4. 1932)
Druhý syn Jaromíra Černína. C. a k. dvorní rada, c. a k. okresní hejtman ve Znojmě. Nikdy nebyl ženatý. Roku 1927 adoptoval za svého nástupce prasynovce Evžena Alfonse, vnuka Heřmana Černína na Vrchlabí. Smrtí Evžena Františka vymírá Hradecká větev rodu.

Rudolf Alfons Černín (* 8. 1. 1855 - 5. 9. 1927)
Syn Heřmana Černína na Vrchlabí. S manželkou Emmou hraběnkou Orsini-Rosenberg měl syna Evžena Alfonse, pozdějšího dědice hradeckého panství. Sám patřil mezi Vrchlabskou větev rodu a do historie Hradeckého panství (podobně jako jeho otec) nijak nezasáhl.

Evžen Alfons Černín (* 3. 1. 1892 - 1955)
Dědic majetku hradecké větve rodu. S manželkou J. Gabrielou princeznou Schwarzenbergovou měl dva syny (Karla Evžena a Rudolfa) a dceru Terezii. Po druhé světové válce byl obviněn z kolaborace s nacistickým režimem. Veškerý majetek v Čechách mu byl na základě Benešových dekretů roku 1945 zkonfiskován, ačkoliv mu soud kolaboraci neprokázal.

Karel Evžen Černín (* 27. 9. 1920)
Nejstarší z dětí Evžena Alfose, dědic hradeckého panství. V roce 1929 se přihlásil k německé národnosti, čímž se o deset let později stal automaticky říšským Němcem a jeho majetek tak byl po roce 1945 zkonfiskován. Jeho žádost o české občanství nebyla až do jeho smrti vyřízena. Dodnes se nepodařilo prokázat, že by aktivně pomáhal Němcům.

Rudolf Černín (* 18. 2. 1924 - 2004)
Mladší syn Evžena Alfonse, bratr Karla Evžena.

Karl Eugen (* 25. 7. 1956)
Současný "vladař domu hradeckého a chudenického" hrabě Karl Eugen žije v Dolním Rakousku a následovníkem ve vladařství je jeho syn Wenzel (* 30. 6. 1986). Duhým synem je Leo (1989). Kromě nich má ještě čtyři dcery.

Čerpáno převážně ze spisů arch. F. Teplého a doplněno o další materiály