Majitelé landštejnského panství

Zde je stručný přehled majitelů Landštejna, tak jak je aktuálně znám. Podrobnější genealogie je uvedena u pánů z Landštejna.

Zjednodušený chronologický přehled správců a držitelů Landštejna

Páni (hrabata) z Hirschberga?
Hartlieb z Landštejna 1231
Oldřich z Landštejna1259
Páni z Landštejna a Třeboněcca 1260 - 1380
Václav IV. (právem královské koruny)1380 - 1381
Krajířové z Krajku1381 - 1579
Štěpán z Einzigu (Einzigar)1579 - 1599
David a Gottfried Neumeier z Vinterberku   1599 - 1619
Kristian Hübner1619 - 1622
Jakob Kötzl z Rottendorfu1622
Mohrové z Lichtenegga1623 - 1639
Kuenové z Belassy1639 - 1668
Černínové z Chudenic1668 - 1685
Herbersteinové1700 - 1816
Sternbachové1816 - 1945

Páni z Landštejna a Třeboně

Sestavit rozrod pánů z Landštejna je poměrně těžké, neboť dostupné údaje jsou velice nejisté a nejasné, někdy i zavádějící. Současný výklad se kloní k následujícímu.

Vítek z Klokot
Čtvrtý syn Vítka z Prčice. Považujeme jej za zakladatele rodu pánů z Landštejna (a Třeboně), ač v té době hrad Landštejn tento rod ještě nevlastnil. Jeho manželka mohla pocházet z rakouského rodu Khueringů. Vítek z Klokot získal před polovinou 13. století od rakouského kláštera ve Zwettlu kraj kolem Třeboně. Jeho dcery založily v roce 1260 klášter cisterciaček v Pohledu u Havlíčkova Brodu. Královna Kunhuta, která pečovala o vnučky Vítka z Klokot Elišku a Velenu, obdržela na jejich přání v roce 1269 fojtské právo ke klášteru v Pohledu, kam se obě uchýlily. Po Vítkovi vládl na Klokotech jeho syn Ojíř z Lomnice, zvaný Vítkovec, v letech 1255/7-1300/6. Vítek měl syny Pelhřima (z Třeboně), Ojíře (z Lomnice), Vítka (ze Skalice) a dcery Ludmilu (vdánu za Markvarta z Hradce), Gertrudu a Juttu. Možnou dcerou je také Kateřina, abatyše v Porta Coelli v Tišnově. Od Vítka ze Skalice odvozují svůj původ Svitákové z Landštejna a Zubové z Landštejna.

Pelhřim z Třeboně (zřejmě † 1261)
Zanechal dva syny, Voka a Sezemu. O prvním synovi Vokovi z Třeboně není mnoho známo, snad že měl potomky, dědice hradu Landštejna, Ojíře, Sezemu, Jaroslava a dceru Lidmilu. Právě druhý syn Sezema získal hrad Landštejn a dal celému rodu pojmenování. Jak hrad získal, není známo, snad kupní smlouvou, snad královou přízní za věrné služby. Hrad držel v letech 1263 - 1293. Po něm dědí Landštejn synové jeho bratra Voka z Třeboně Jaroslav z Borovan, Sezima a Ojíř na Svinech. Rodová linie však jimi nepokračuje, ale odvíjí se od Pelhřimova bratra Ojíře z Lomnice.

Ojíř z Lomnice
Pelhřimův bratr zanechal po sobě dva syny, Smila z Nových Hradů (jeho manželkou byla Kunhuta z Kuenringu) a Vítka z Landštejna (na Třeboni a Landštejně). O Smilovi víme jen to, že měl syny Smila a Ojíře a dceru Ofku. Druhý Ojířův syn Vítek z Landštejna po sobě zanechal 3 syny.

Vítek z Landštejna (zřejmě † 1312)
Ojířův syn. Držel Třeboň a Lomnici a také hrad Landštejn. S jeho jménem je spojen rychlý vzestup moci a politického vlivu landštejnských. Proslul i osobní statečností, získal pověst znamenitého válečníka. Za své zásluhy byl roku 1307 jmenován purkrabím ve Znojmě, později nejvyšším pražským purkrabím. Zaujímal významné místo v družině krále Jana Lucemburského. Jeho jméno nese osada Vitíněves, kterou založil. Měl syny Viléma, Zbyňka z Ledenic a Smila z Ledenic.

Vilém z Landštejna (1293 - 24. 4. 1356)
Za Viléma dosáhla landštejnská růže svého největšího rozkvětu. Vilém proslul zejména jako vynikající státník, diplomat, králův rádce a spolupracovník. Rozhojil rodové statky, jež obsahovaly kromě Landštejna a Bystřice též Třeboň, Lomnici, Nové Hrady, Trhové Sviny, Borovany a Hlubokou. Po domažlickém sněmu (1318) se původně odbojný Vilém kloní na královu stranu a stává se předním členem královy družiny. Roku 1334 je nejvyšším zemským podkomořím, později byl po šest let zemským hejtmanem moravským. Získal si důvěru markraběte Karla (budoucího krále Karla IV.). 1351 byl jmenován nejvyšším pražským purkrabím, do jehož rukou král svěřoval vládu, kdykoliv opouštěl zemi. Dostal se do velkého sporu se svým příbuzným Jindřichem z Hradce (více zde). Vilémovou manželkou byla Alžběta z Khuering-Dürsteinu. Ze šesti jejich synů se tři věnovali duchovnímu stavu: Petr, řečený mnich (zemřel v klášteře), Jan, pražský kanovník a probošt mělnický a Vilém (vyšehradský probošt a kancléř království). Veliké otcovo jmění si roku 1358 rozdělili Jan (opustil duchovní stav), Ojíř, Litold a Vilém. Dědicem Landštejna se stal Litold (jehož syn však nepřevzal otcovské dědictví a zemřel bez ptomků). Od Ojíře pochází tzv. moravská linie pánů z Landštejna, zatímco pokračovatelem hlavní rodové linie se stává Vilém (II.). Kromě synů měl Vilém také dceru Anežku a další dceru neznámého jména.

Vilém (II.)
Syn Vilémův. Mezi jeho statky patří Trhové Sviny a Borovany. Po otci zdědil hrad Lipnici. Měl syna Viléma z Lipnice a dceru Elišku. Počínaje Vilémem II. začíná hvězda landštejnských Vítkovců postupně upadat.

Vítek z Landštejna (zřejmě † 1380)
Zastával úřad nejvyššího komorníka. Sám měl syna Viléma. Někdy v letech 1380 - 1381 vychází Landštejn navždy z držení rodu pánů z Landštejna. Neznámým způsobem, pravděpodobně dle práva manského, připadly Landštejn a Bystřice roku 1381 české koruně.

Vilém z Landštejna a Lipnice († 1398)
Umírá roku 1398 jako poslední mužský potomek hlavní Landštejnské linie. Jeho syn Vítek z Lipnice zemřel v mládí, možným synem je Jan, dále měl dceru Kateřinu (provdanou za Čeňka z Vartenberka). Jimi zřejmě rod vymírá.

Jednotlivé větve rodu pánů z Landštejna zanikly v průběhu 16. století, nejdéle se udrželi Svitákové, kdy je poslední uváděn Vilém Sviták, C.k. rada a hejtman Nového města Pražského, zemřel 14. května 1612 jako poslední mužský potomek kdysi slavného rodu pánů z Landštejna.